Kdo a jaká jsem

Narozena:	1977
Výška:	187
Váha:	80
Kde žiju:	Praha, Česko
Co mám rád (jako muž):	Mám rád sport, aktivně hraju fotbal, hokej, dívám se na sport, rád si chodím zastřílet na střelnici, poslouchám tvrdou hudbu, mám rád IT, dívám se na filmy... a miluji svou ženu.
Co mám ráda (jako žena):	Miluji pocit být jako žena, být obdivována, být nepoznána i poznána, být nedostupná, z oblečení miluji sexy oblečení, sukně a šaty, bokovky, boty s vysokým podpatkem, korzety, krajky, PVC, mám ráda chatování na internetu s milými lidmi, ráda se fotím, miluju provokování, ráda si dopisuji a spousty dalších věcí ...
Po čem toužím:	Být delší dobu jako žena, chodit ven nakupovat, jít si sednout někam s člověkěm, co za to bude stát a popovídat si, sedět jen tak v restauraci a vychutnávat si ten pocit, prostě si pořádně užít :)

Trochu historie

Pamatuji si, že asi jako 12-ti letá jsem se často doma schovávala a přemýšela a zkoumala, jaký by to byl pocit být ženou :) Moc se mi to líbilo. Bylo to krátké období a poté to odeznělo.

To jsou moje první vzpomínky. Vůbec mi to nepřipadalo divný ani špatný. Časem to nějak přešlo a zapomněla jsem na to. Jako dospělý muž jsem měla jsem spousty příležitostí k poznání dívek. Ve svých 19-ti jsem si našla ženu svého života a ve 20-ti jsem se s ní oženila.

Postupem času se ale začaly objevovat zvláštní pocity, když jsem pozorovala dívčí nohy v silonkách a ve vysokých podpatcích. Nejdřív jsem myslela, že je to prostě touha se s nimi milovat, ale časem jsem zjistila, že si je toužím sama vzít. Vyzkoušet si ten pocit, mít je na nohou a jaké to je se projít ve vysokých podpatcích. Fascinuje mě tvar ženských nohou.

Potom jsem se dostala k Internetu a tím se to celé spustilo. Našla jsem spousty stránek, kde byly muži převlečeni za ženy a mě to šíleně vzrušovalo. Začala jsem propadat panice, protože jsem byla se svou ženou a řikala jsem si, že takhle by to nemělo být.

Ve chvílích největší touhy jsem si zašla koupit nějaké věci a začala jsem se potají oblékat. Nikdy jsem nezkoušela věci své ženy. Asi po roce jsem se rozhodla, že vše zavrhnu. Vyhodila jsem všechno do posledního kousku a nějaký čas jsem to ignorovala. Ale ta touha ve mě zvítězila a já si zase koupila nové věci.

A co teď?

Rozhodla jsem se, že budu vše ventilovat přes tyto stránky. A myslím, že jsem s tím spokojená ;-) Našla jsem lidi, kteří mě v tom podporují a to mi dodává sílu.

Moje žena o ničem nějakou dobu nevěděla. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se rozhodla, že jí to řeknu a vzala to skvěle. Hodně jí v utřídění myšlenek pomohla jedna moje TV kámoška a za to jí chci moc poděkovat. Nyní je s celou situací smířená a akceptuje mě.

Po nějakém čase jsem se svěřila i své rodině a nejlepším přátelům. Buď mám štěstí, nebo je to prostě normální (jenže spousty lidí to ze strachu nepozná), ale všichni to vzali skvěle. Ať už moje sestra nebo máma, švagr, nebo mí nejlepší přátelé.

Konec

Tak tohle vše jsem já. Jestli mi chcete poslat vzkaz, použijte můj e-mail. Nezapoměňte se určitě podívat na moje fotky :) Pa