Kdo a jaká jsem

Narozena:	1977
Výška:	187
Váha:	80
Kde žiju:	Praha, Česko
Co mám rád (jako muž):	Aktivně fotbal, hokej, rád si chodím zastřílet na střelnici, dívám se na sport, poslouchám tvrdou hudbu, sex, veškeré práce na počítači, dívám se na filmy... a hlavně, miluji svou ženu :)
Co mám ráda (jako žena):	Miluji pocit být jako žena, být obdivována, být nepoznána i poznána, být nedostupná, z věcí miluji silonky, podvazky, boty s vysokým podpatkem, korzety, krajky, PVC, mám ráda chatování na internetu s milými lidmi, ráda se nechám fotit, miluju provokování, ráda se oblíkám sexy, mám ráda dopisování a spousty dalších věcí ...
Po čem toužím:	Toužím být celý den jako žena, chodit ven třeba nakupovat, jít si někam sednout s někým popovídat si, sedět jen tak v restauraci a vychutnávat si ten pocit. Jít si koupit spodní prádlo a v obchodě se šaty si je jít vyzkoušet do kabinky, prostě si pořádně užít :)

Trochu historie

Pamatuji si, že jako asi 12-ti letá jsem se často doma schovávala, a tam jsem zkoumala, jak to vypadá, když si toho "svýho" schovám mezi nohy :) Moc se mi to líbilo. Pamatuji si, že jsem to zkuslia párkrát a poté to odeznělo.

To jsou moje první vzpomínky. Vůbec mi to nepřipadalo divný ani špatný. To časem nějak přešlo a zapomněla jsem na to. Jelikož jsem vyrostla v pohledného muže, měla jsem spousty příležitostí k poznání dívek. Ve svých 19-ti jsem si našla ženu svého života a ve 20-ti jsem se s ní oženila.

Postupem času se ale začaly objevovat zvláštní pocity, když jsem pozorovala dívčí nohy v silonkách a ve vysokých podpatcích. Nejdřív jsem myslela, že je to prostě touha se s nimi milovat, ale časem jsem zjistila, že si je toužím navlíct na své nohy. Vyzkoušet si ten pocit, mít je na nohou a jaké to je se projít ve vysokých podpatcích. Fascinuje mě tvar ženských nohou.

Potom jsem se dostala k Internetu a tím se to celé spustilo. Našla jsem spousty stránek, kde byly muži převlečeni za ženy a mě to šíleně vzrušovalo. Začala jsem propadat panice, protože jsem byla se svou ženou a řikala jsem si, že takhle by to nemělo být.

Ve chvílích největší touhy jsem si zašla koupit nějaké věci a začala jsem se potají oblékat. Nikdy jsem nezkoušela věci své ženy, protože by to poznala. Asi po roce jsem se rozhodla, že vše zavrhnu. Vyhodila jsem všechno do posledního kousku a nějaký čas jsem to ignorovala. Ale ta touha ve mě zvítězila a já si zase koupila nové věci.

A co teď?

Rozhodla jsem se, že budu vše ventilovat přes tyto stránky. A myslím, že jsem s tím spokojená ;-) Našla jsem lidi, kteří mě v tom podporují a to mi dodává sílu.

Moje žena o ničem dlouho nevěděla. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se rozhodla, že jí to řeknu. Vzala to skvěle. Hodně jí v utřídění myšlenek pomohla jedna moje TV kámoška a za to jí chci moc poděkovat. Nyní je s celou situací smířená a plně mě podporuje. Mám v ní plnou důvěru a ona ve mě.

Po nějakém čase jsem se svěřila i své rodině a nejlepším přátelům. Buď mám štěstí, nebo je to prostě normální (jenže spousty lidí to ze strachu nepozná), ale všichni to vzali skvěle. Ať už moje sestra nebo máma, švagr, nebo mí přátelé.

Konec

Tak tohle vše jsem já. Jestli mi chcete poslat vzkaz, použijte můj e-mail. Miluju dopisování. Nezapoměňte se určitě podívat na moje fotky :) Pa